Vyhledávání

Webkamery

Obrázek z webkamery

Obrázek z webkamery

Úřední hodiny

Pátek 2000 – 2100 hodin

Kontakt

Telefon OÚ:
(+420) 566 675 150
Starosta:
(+420) 566 675 208
(+420) 728 478 298
E-mail:
Obec Poděšín
Webmaster:
Josef Kotva

Další kontakty

Styly: Vypnout styly

Prohlášení o přístupnosti

Kde najdete Poděšín

Mapa obce Poděšín

Czech Point

Czech Point

Toto je archivní verze webu obce Poděšín.
Aktuální web naleznete na adrese http://www.podesin.cz/.

Putování po našem okolí

Část 1 - Sochy mistra Olšiaka

V naší nové rubrice se budeme zabývat cestováním po našem okolí. Mnozí z nás cestují často daleko za hranice a přitom neznají své nejbližší okolí. Naše putování by to mohlo částečně napravit. V tomto prvním díle navštívíme všechny betonové sochy žďárského mistra sochařského, pana Olšiaka. Budeme je řadit ne podle data vzniku, ale podle vzdálenosti od Poděšína. V závorce je uvedena vzdálenost vzdušnou čarou.

Mamut (9 km)

Socha mamuta je umístěna na červené turistické stezce z Najdeku v Hamrech směrem na Velkou Losenici u Rozštípené skály.

Kůň (10 km)

Socha koně, který se snaží vytáhnout vůz z vody, se nachází na odbočce k restauraci „Na Ranči“ v Hamrech u silnice směrem na Přibyslav. Sochu nechal vybudovat majitel restaurace.

Hamroň (11 km)

Socha je umístěna u silnice mezi Žďárem n. S. a Hamry. Nechala ji vybudovat obec Hamry. Hamroň byl podle pověsti tvor, který se nejčastěji nacházel v okolí Hamrů. Měl na nohách po čtyřech prstech. Lidé ho měli rádi a nosili mu jídlo a dárky. Ten na oplátku lidem pomáhal, aby nezabloudili.

Mamlas (12 km)

Socha Mamlase je umístěna za Žďárem n. S. nedaleko Starého Dvora na modré turistické stezce vedoucí od Zámku směrem na Hamry.

Rak (13 km)

Socha Raka se nachází v obci Račín na návsi u rybníka Jordán s lekníny. Nechala ho také vybudovat obec.

Sova (22 km)

Asi 3 m vysoká socha Sovy se nachází v malebném prostředí chráněné krajinné oblasti Českomoravské vrchoviny, v rekreační a chatařské oblasti KLUBU YUKON, kde se nachází i menší lanové centrum mezi obcemi Tři Studně a Rokyto u rybníka Medlov.

Hroch (17 km)

Nejnovější socha Hroch je umístěna ve Škrdlovicích vedle stejnojmenné hospody. Jedná se vlastně o sousoší dvou hrochů v kašně s vodotrysky. Je to asi ze všech betonových soch nejrozsáhlejší dílo.

www.olsiak.cz

putovani-01.jpg

Část 2 - Nejbližší kopce

Dnes navštívíme kopce v našem nejbližším okolí. Někteří si možná řeknou, proč o tom píši, to přece každý zná. Ale víme, že polovinu vydaných kusů Zpravodaje čtou občané, kteří nejsou z Poděšína. A i já, ačkoliv zde žiji hodně let, jsem donedávna něco z okolí také neznal. V závorce je opět uvedena vzdálenost vzdušnou čarou a směr od Poděšína.

Vyhlídka na Blažkově. (2,7 km JV)

Na vyhlídku se od nás dostaneme několika cestami. Nejjednodušší je od silnice Sirákov – Újezd, od rozcestí po modré turistické značce. Po levé straně mineme hájovnu (za ní se nachází pravděpodobné místo zaniklé obce Blažkov), překřížíme cestu Sirákov – Bohdalov a na konci lesa je turistická směrovka doprava, kam odbočíme. Po pár desítkách metrů se dostaneme po lesní cestě na okraj lesa a jsme na vyhlídce (680 m n.m.). Je odtud krásný výhled do kraje od jihozápadu po severovýchod. Vidíme část Sirákova, celý Poděšín, vpravo kopec Rosičku, za ním vzdálený Borovský kostel a zcela vpravo žďárské komíny. Jestliže se vrátíme z vyhlídky zpět na hlavní cestu a pokračujeme asi 200 m dále, dostaneme se na další rozcestí, kde po cestičce vpravo se dostaneme na vrchol Blažkova (693 m n.m.). Je zde lavička a rozseč s nápisem od F. Dobrovolného. Po hlavní cestě dále mineme na pravé straně Samotín, patřící k Poděšínu, za ním studny pro náš vodovod a dostaneme se do Rudolce. V Rudolci se dáme na silnici doprava na Stáj a po půl kilometru na křižovatce doprava na Janovice. Ve Špitálském lese vpravo je cesta na Samotín, nedaleko od cesty v lese je smírčí kámen, o kterém jsme již několikrát psali a vpravo od silnice pramení Poděšínský potok. Chystáme zde dřevěné označení pramene a úpravu studánky. Domů se dostaneme buď přímo po lesní cestě okolo Samotína nebo po silnici přes Janovice. Pokud bychom pokračovali z Rudolce na Stáj, tak po kilometru se dostaneme nahoru nad Špitálský les na Rudoleckou vyhlídku. Zde je krásný rozhled po kraji na opačnou stranu, než na Blažkově, tedy Bohdalov, Nové Město, Jámy.

Rosička (4,7 km SV)

Rosičský kopec je po Blažkově druhý nejvyšší v našem okolí. Dostaneme se na něj přes Nížkov, kde můžeme navštívit místní kostel a kostnici, která patří mezi největší na světě a přesto není moc známá. Za Nížkovem odbočíme ke „Gigantu“ až na parkoviště pod kopcem. Dále po cestě až na vrchol (645 m n.m.). Zde již od roku 2001 stojí nová rozhledna s vyhlídkovou plošinou vysokou 24 m . Zde je krásný rozhled všemi směry. Každým směrem je na zábradlí panoramatická mapa s popisem. Mezi nejvzdálenější místa patří Jihlava, Lipnice, Nové Město. Po návratu z kopce přes obec Rosička, můžete na silnici doleva na Sázavu. Zde za silnicí Nížkov – Sázava je místní JZD a za ním můžete navštívit vysoký železniční viadukt přes údolí Sázavy a starou trať.

Peperek (9,1 km SV)

Na vrchol Peperku (675 m n.m.) lze z Hamrů, části Šlakhamry Na Konci Světa od hlídkujícího vojáka , po žluté turistické značce. Na vrcholu kopce je Čertův kámen, k němuž se váže pověst o čertovi z doby, kdy se zde těžilo stříbro. Na Peperku však dobrý výhled není, protože je zarostlý stromy.

Kyjov ( 9,6 km JV)

Kopec Kyjov je druhý nejvyšší vrchol Arnoleckých hor (702 m n.m.). Nejvyšší je Havlina (706 m n.m.) a třetí Dědkovská hora (694 m n.m.). Na kopec se dostaneme po lesní cestě ze stejnojmenné obce Kyjov. Vrchol je již hodně skalnatý, ale výhled neposkytuje, pro vysoké stromy okolo. Havlina je u Chroustova, je zde postaven vysílač a přístup je i autem.

Vejdoch (15,8 km V )

Tento kopec (662 m n.m.) nedaleko Jam má naopak výborný rozhled po celém kraji. Vede k němu polní asfaltka. Okolo pole, louky a panorama na všechny strany stojí za to navštívit.

Část 3 - K pramenům

Dnešní díl se jmenuje podobně, jako seriál v televizi, ve kterém Luděk Munzar cestoval po naší vlasti a vyhledával prameny řek. My budeme skromnější a seznámíme se s prameny nejbližších potoků a říček. V závorce je uvedena vzdálenost vzdušnou čarou a směr.

Poděšínský potok (3,9 km JJV)

Prameniště Poděšínského potoka se nachází ve Špitálském lese mezi Rudolcem a Janovicemi. Přesný pramen asi není znám. Podle map je zde několik pramenů a podle vlastní zkušenosti vím, že každý potůček zde má mnoho přítoků a je těžké nalézt ten nejdelší, nejvodnatější, ten pravý. Proto jsme se dohodli, že letos za suchého počasí podnikneme výpravu k prameni Poděšínského potoka a určíme ten pravý. Studánku upravíme, vyčistíme a František Dobrovolný zhotoví dřevěný přístřešek, který zde nad studánkou postavíme. Vybavíme informační cedulí a hrnečkem pro občerstvení návštěvníků. Také u silnice bude cedule, aby každý návštěvník pramen našel.

Potok Balinka (6,6 km JV)

Balinka je říčka v okrese Jihlava. Je 31,1 km dlouhá. Povodí má rozlohu 178,6 km2. V okolí Měřína se jí říká Měřínský potok a níže i Zhořský potok nebo též Křivý.

putovani-02.jpg

Balinka vzniká spojením několika potoků severozápadně od Měřína, z nichž nejdelší pramení severovýchodně od Arnolce na Českomoravské vrchovině. Protéká obcemi Uhřínov, Baliny a dále teče přes Balinské údolí. Do Velkého Meziříčí přitéká z jihozápadu. Protéká kolem koupaliště a následně se po 100 m vlévá do řeky Oslavy. Cestou překonává četné jezy a peřeje.

Řeka způsobuje zejména v jarních obdobích problémy s povodněmi. Zřejmě největší povodeň ve Velkém Meziříčí způsobila v roce 1985 v květnu. Voda z řeky zatopila náměstí a několik vedlejších i jednu hlavní silnici. Na říčce se měří průtok každou hodinu, jehož roční průměr činí 0,9 m3/s.

Pro vodáky je sjízdných 19 km toku. Řeka je velice čistá a vhodná ke koupání, například v Balinském údolí. Spodní část řeky je vyhlášena jako Přírodní park Balinské údolí.

Pramen Oslavy (8,8 km SV)

Pramen Oslavy se nachází u Matějovského rybníka. Správněji by se mělo hovořit o pramenné oblasti, jelikož Oslava pramení v rašeliništi u rybníka Babín. Pramen je velmi dobře přístupný na kole a v zimě na běžkách. Pokud pramen navštívíte na podzim, tak v okolních lesích roste velké množství hub. Pro motoristy je nejlepší přístup od vesnice Budeč po polní cestě až na místo, kde je zákaz vjezdu a též se zde dá zaparkovat. Pokud budete mít čas, tak je doporučeno obejít Matějovský rybník po naučné stezce. Stezka je dlouhá cca 6 kilometrů.

Pramen Doubravy (14,9 km S)

Místní lidé téhle krásné řece vždycky říkali Doubravka. Je to asi důvěrnější a snad i příhodnější. Doubravka totiž není veletok. Není to Doubrava lemovaná duby, je to Doubravka schovaná ve vrbách a v olších. A bývá hodně proměnlivá... Tolik citát z internetové stránky "libicend.webpark.cz".

Něco málo o řece samotné. Délka Doubravy je téměř 90 km, plocha povodí asi 600 km2. Průměrný spád celé řeky je asi 5 promile. Vlévá se do Labe. Je velmi oblíbená u vodáků, protože je z více než 75 km sjízdná.

Pramen Sázavy (20,8 km SV)

Tento pramen není moc znám. Všeobecně se tvrdí že Sázava vytéká z rybníka Velké Dářko, ale to je jen nedorozumění, které se léta stále opakuje. Voda z tohoto pramene mnoho let netekla do Sázavy, ale do Městeckého potoka (což mnoho map zobrazuje a mate) a dále do Doubravky směrem k Pardubicím. Ve Žďárských vrších dřív vznikalo mnoho skláren a jedna sklárna vznikla i nedaleko pramene Sázavy na Městeckém potoce. Surovin pro výrobu skla tu bylo dostatek, ale vody bylo málo, tak byl celý tok od pramene Sázavy regulován a převeden do Městeckého potoka. Ještě dnes je tato regulace patrná v terénu, koryto je na mnoha místech narovnáno, má zpevněné břehy a mnohde vede na svahu a ne v údolí. Dnes je však již říčka zase vrácena do Sázavy. Pramen je v lesnatém terénu Žďárských vrchů a nevede k ní žádná značená cesta, jen lesní cesty, pokud se Vám podaří najít správnou cestu, tak se k ní dá dojet i na kole. Pokud půjdete lesem, tak si dávejte pozor na malé bažinky, nejsou hluboké, ale své boty nepoznáte po vystoupení z bažiny. Byl u pramene hrneček.

Pramen Svratky (21,8 km SV)

Pramen Stříbrná studánka se nachází v těsném sousedství Národní přírodní rezervace "Žákova hora", ve kterém je původní jedlobukový prales. Rezervace byla vyhlášena v r.1933. Studánka je jedním z pramenů řeky Svratky a její název připomíná pokusy o dolovaní stříbra ve 13. století. U studánky je pamětní kámen připomínající vyhlášení CHKO Žďárské vrchy v r. 1970. Až ke studánce lze dojet na kole po lesní silnici.

Část 4 - Paměť stromů

"Na začátku nebylo slovo, ale strom. Sebejistě se rozkročil v prázdné krajině. Tak ho objevil člověk. Poseděl pod ním, sešel se pod ním s jiným člověkem, zmínil se o něm v kronice, podepsal pod ním smlouvu, počal nový život, ano, i umíral. A strom trval. Přežil desítky lidských životů a stal se památným stromem - živým organismem, který nás všechny přesahuje, dominantou krajiny a času. Postůjme pod ním s vážností a respektem, zamysleme se nad jeho existencí a hodnotami, které nám přináší."

Takto začíná dnešní díl, stejně jako seriál v televizi, ve kterém Luděk Munzar cestoval po naší vlasti a ukazoval nám památné stromy. My se seznámíme se zajímavými stromy v nejbližším okolí. V závorce je uvedena vzdálenost vzdušnou čarou a směr.

Borovice u železniční zastávky Nížkov. (5,1 km S)

Borovice se nachází na krásném místě uprostřed lesů a luk, poblíž cesty vedoucí od Nížkova k železniční stanici. Toto krásné místo se však kdysi stalo svědkem ošklivé tragedie, kdy hra kluků skončila oběšením jednoho z nich. Od té doby visí na stromě dva svaté obrázky připomínající tuto tragédii.

putovani-03.jpg

Dub zimní u Starého Telečkova. (8,7 km JV)

Unikátní jedinec druhu Quercus petraea (dub zimní) vysoký 15 metrů o obvodu kmene 6 metrů a odhadovaném stáří 300 let stojí na okraji obce Starý Telečkov. Tato obec o šesti popisných číslech je administrativně součástí obce Pavlov. Nachází se v Arnoleckých horách a v Přírodním parku Bohdalovsko.

putovani-04.jpg

Lípa u Tokozu. (13 km SV)

Lípa malolistá u Tokozu je význačná krajinná a sídelní dominanta, historický doklad osídlování krajiny v CHKO Žďárské vrchy. Je to nejmohutnější strom na Žďársku. Stojí ve Žďáru nad Sázavou II, Zámek Žďár. Výška stromu je 33 m, výška koruny 31 m, obvod kmene (ve výšce 1,3m) 780cm. Strom stojí nedaleko hráze Pilské nádrže u cyklistické stezky.

putovani-05.jpg

Smrk ve Štokách. (17,2 km Z)

Smrk ztepilý se nachází v bukovém porostu, na balvanitém vrchu ve středu rozsáhlého lesního komplexu. Obvod kmene 4 m. Výška stromu 40 m. Výška koruny 30 m. Šířka koruny 13 m. Stáří cca 250 let. Zdravotní stav - v šedesátých letech došlo k odlomení vrcholu, později se vytvořily dva vrcholy náhradní. Zdůvodnění ochrany - jedná se o nejstarší a nejmohutnější smrk na okrese Havlíčkův Brod.

putovani-06.jpg

Lípa u sv. Jana v Havlíčkově Brodě. (18,4 km SZ)

Lípa srdčitá roste v ulici Plovárenská v centrální části města, mezi pravým břehem řeky Sázavy a ulicí Žižkova, poblíž sportovního areálu. Nedaleko stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Obvod kmene (v 1,3 m) 4 m. Výška stromu 25 m. Výška koruny 22 m. Šířka koruny 20 m. Stáří cca 150 let. Zdůvodnění ochrany - z důvodu unikátních rozměrů dřeviny.

putovani-07.jpg

Lípa v Petrkově. (18,7 km Z)

Lípa velkolistá se nachází v severovýchodním okraji obce Petrkov, poblíž Petrkovského zámečku s parkem u Havlíčkova Brodu. Obvod kmene (v 1,3 m) 5,9 m. Výška stromu 20 m. Výška koruny 14 m. Šířka koruny 17 m. Stáří 400 let. Zdravotní stav zdravé torzo. Zdůvodnění ochrany - ochrana byla navržena z důvodu unikátního stáří dřeviny, které je "kmetského věku" s vysokou přírodovědnou, krajinářskou a estetickou hodnotou.

putovani-08.jpg

Buk u Komárovic na Třebíčsku. (22 km JZ)

Bizarní vykotlaný mohutný buk, v jehož dutině, jak se zdá, roste po celý jeho život dvojče. Není zde popisná cedule, tak neznám žádné parametry stromu, ale již podle obrázku je vidět, že rozměry jsou úctyhodné.

putovani-09.jpg

Lípa nedaleko Kuklíku. (25,5 km SV)

Tato lípa se nachází v části Kuklíku nazvané Chobotský dvůr. Jedná se o lípu velkolistou s výškou 20 m, obvodem kmene 893 cm a stářím pres 450 let. V našem krátkém seznamu se jedná o druhý nejstarší strom a strom s největším obvodem kmene.

putovani-10.jpg

Lípa na Lipce. (32,5 km S)

Památná lípa malolistá roste v obci Lipka asi 10 km severovýchodně od města Chotěboř v okrese Chrudim v centrální části CHKO Železné hory. Lípa roste u žluté turistické značky v blízkosti původně gotické tvrze (jižně) v Lipce při cestě vedoucí k hrobce bývalých majitelů tvrze Kustošů ze Zubří. Obvod kmene je asi 870 cm, výška je asi 32 m. Strom je nízko rozvětvený mohutný dvoják s dutým kmenem až do koruny. Průměr koruny je 26 m. Strom je na svůj věk kolem 800 let v dobrém zdravotním stavu.

Jedná se o jednu z nejstarších líp nejen ve Východních Čechách. Rolníci pracující na okolních polích využívali lípu jako úkryt před náhlým deštěm a bouřkou. Pod rozložitou korunou se schovaly i dva páry koní s vozy, plnými snopů obilí. Lidé věří, že lípa vyzařuje zvláštní moc. Někteří lidé chodí k lípě rozjímat, hladí ji a objímají. Za 800 let do ní nikdy neuhodil blesk, přestože do okolních menších stromů ano. V blízkém okolí asi 1,5 km východně se nachází Přírodní rezervace Velký a Malý Polom ochraňující zbytek původního jedlobukového pralesa, ve kterém rostou až třísetleté staré obrovské buky.

putovani-11.jpg

Část 5 - Lomy, skály a skalky.

Dnes si všimneme skalních útvarů. Ať již přírodního původu, jako jsou různé skály a skalky, nebo pozměněné rukou člověka, jako jsou lomy. V závorce je uvedena vzdálenost vzdušnou čarou a směr.

Lom u Poděšínského potoka. SV 2km

Lom je schován v lese v údolí Poděšínského potoka mezi obcemi Poděšín a Nížkov. Obecní lom sloužil v minulém století na těžbu kamene pro stavby rodinných domů.Těžba skončila někdy v šedesátých letech. Nyní není v provozu a je i mnoha místními občany zapomenut. Potok v těchto místech není regulován a vytváří zde divoké zákruty.

putovani-13.jpg

Tesanka. S 4.6 km

Nejkrásnější místo celého údolí Poděšínského potoka může být skála Tesanka. Nachází se mezi obcí Buková a vlakovou stanicí Nížkov. Tesanka je ortorulová skála tyčící se nad Poděšínským potokem, ve kterém si v létě můžete smočit nohy. Voda v potoce je krásně průzračná a příjemně chladná.

putovani-14.jpg

Ronov. S 7.4 km

Skála se nachází v obci Ronov u Přibyslavi. Vypíná se vysoko nad okolní terén, hned za domy uprostřed vsi.

putovani-16.jpg

Hudcova skála. JV 8.4 km

Nachází se mezi Bohdalovem a Kyjovem. Okolní lesy jsou i nyní hluboké a rozlehlé, proto není divu, že se po okolí potloukalo množství lapků, lupičů a loupežníků. Jeden z nich, jménem Hudec, měl svou skrýš na dobře ukryté hoře. Samozřejmě jako správný loupežník i zde zakopal poklad, který tady určitě ještě někde je. Nebo alespoň jeho část. Traduje se, že při stavbě silnice kopáči nalezli hrnec plný peněz, který si rozebrali, jenže četníci na to přišli a všichni museli peníze odevzdat, až na jistého Hladíka ze Znětínka, který tvrdil, že peníze si dal do kapsy, kde měl díru a po cestě všecky poztrácel. To ale určitě nebyl jediný poklad, který strašný loupežník Hudec zakopal. Říká se, že jeden takový je ještě ukryt v jeskyni, kde měl svoje doupě. Samotná Hudcova skála je odnepaměti pralesem, takže zde vidíte původní floru Českomoravské vrchoviny a leží v přírodním parku Bohdalovsko, který se vyznačuje právě hlubokými lesy a množstvím rybníků.

putovani-17.jpg

Lom Štěnice. SV 8.5 km

Toto krásné romantické místo je opuštěný lom stavebního kamene. Byl kdysi použit na stavbu železnice Žďár-Křižanov–Tišnov. Nachází se mezi obcemi Hamry nad Sázavou a Sázavou. Ač opodál vede turistická cesta, lom není asi moc známý a navštěvovaný.

putovani-12.jpg

Rozštípená skála. SV 8.9 km

Jeden z mnoha zajímavých skalních útvarů na řece Sázavě. Přírodní památka byla vyhlášená v r. 1974. Skála je rozdělena puklinou širokou 2 m. Puklinou vede turistická cesta. Podle některých dohadů se skála roztrhla při zemětřesení v srpnu 1328, kdy byly zničeny stříbrné doly na nedalekém Peperku. Nejvyšším bodem je Jehla, vrcholovým skaliskem je Kazatelna. Skálu využívají horolezci. Na svazích roste les. Skála je přístupna po červené nebo žluté turistické značce. Najdete ji nedaleko obce Hamry nad Sázavou. Při vyšším stavu vody je od Najdku můstek pod skálou zatopen, tak doporučuji jít po silnici směrem na Šlakhamry a těsně před podjezdem pod železnicí zatočit po pěšině po pravém břehu Sázavy a zde pokračovat až ke skále.

Doporučuji ještě dojít až na horní konec vesnice Šlakhamry. Zde je Konec světa, který je strážen lesním mužem.

putovani-15.jpg

Vokounova skála. V 9.3 km

Vokounova skála se nachází v lese mezi Pokojovem, Kotlasy a Rendlíčkem. Podle pověsti se zde při útěku zřítil i se svým koněm prchající rytíř. Dnes je to klidné místo v lese. Dostanete se k ní nejlépe podél Bohdalovského potoka z Pokojova nebo od lesní cesty mezi Pokojovem a Znětínkem.

putovani-18.jpg

Pasecká skála. SV 23.6 km

Najdete ji mezi Rokytnem a Kuklíkem. Pasecká skála je ve výšce 819 m n. m. Je přírodní památkou s vrcholovými rulovými skálami a s upravenou vyhlídkou. Nachází se zde cvičný horolezecký terén. Výhled z vrcholu určitě stojí za to. Při návštěvě je zapotřebí především za mokra dát pozor na uklouznutí.

putovani-19.jpg

Vávrova skála. V 23.7 km

Tento skalní útvar, který najdete asi půl kilometru nad obcí Pohledec, je někde nazýván Vávrova skalka, jinde Vávrova skála. Někomu připomíná mraveniště, někomu zase rumovou pralinku. Skála je sympatická i tím, že není od blízké silnice prakticky viditelná. Je ukrytá v lesíku spolu s opuštěným lomem a zanedbaným jezírkem. Je to však velmi půvabný kout Českomoravské vysočiny. Dříve stávaly na tomto místě skály dvě a souhrnně byly nazývány jako Vávrovy skály. Ve starších mapách byste je nalezli pod označením Na skále. Udávaná nadmořská výška byla 748 metrů nad mořem. Větší z obou skal byla postupně odtěžena. Právě po ní zbyl nehluboký lom s malým jezírkem. Lom není oplocen a proto pozor za snížené viditelnosti! Skála je využívána horolezci a také turistům může nabídnout daleký rozhled do kraje. Horolezci názvy svých cvičných výstupu píší nešetrně přímo na skálu.

putovani-20.jpg

Černá skála. SV 23.7 km

Nachází se uprostřed hlubokých lesů mezi Fryšavou a Herálcem. Leží trochu stranou od turistických tras, ale přesto má svůj půvab. Černá skála, která sice černá není, ale místo, kde se nachází, je tak trochu ponuré, tmavé a smutné a možná odtud i její název. Najdete ji v katastrálním území Sněžného asi 1,5 km jižně od vesničky Křižánky na severovýchodním svahu Suchého vrchu v nadmořské výšce 774 m. Stejně jako okolní skály, i ona je přírodní památkou. Je tvořena skalním hřebenem, který je dlouhý 70m. Převislá východní stěna má délku 15m. Pod Černou skálou naleznete balvanovité sutě vzniklé odlámáním. Černá skála není přístupna horolezcům ani turistům.

Ještě před dvaceti pěti lety byla skála porostlá nízkou smrčinou, která vábila vzácného sokola stěhovavého. Také tu hnízdil krkavec velký, ale jeho poslední snůška se ztratila. Kromě těchto ptáků můžete v okolí skály najít i puštíka obecného, kalouse ušatého nebo jestřába lesního.

putovani-21.jpg

Lisovská skála. SV 24.4km

Lisovská skála (802m.n.m) - vrcholový skalní útvar tvoří dva na sebe navazující skalní hřebeny s délkou 44 m a 35 m a výškou 12 m, zvětrávající podél vodorovných puklin, vytvářející až tvary skalního hřibu. Nachází se v lese mezi Herálcem a Kadovem a potkáte ji na cestě na Devět skal.

putovani-22.jpg

Devět skal. SV 24.7 km

Přírodní památka Devět skal (836 m.n.m) Nejvyšší vrchol centrálního hřebene Žďárských vrchů, je tvořen devíti většími a třemi menšími vrcholy s výškou stěn až 15 m. Z nejvyššího vrcholu, který je celkem snadno přístupný, je pěkný výhled do okolní krajiny. Devět skal je navštěvovaná lokalita. Na tento skalní komplex navazuje na východním svahu pásmo 11ti dalších skalních útvarů v délce více než 1 km. V okolí skal jsou na svazích rozvlečené balvanité suťové pokryvy.

putovani-23.jpg

Bílá skála. SV 25.4 km

Bílá skála je přírodní památka. Je to význačný skalní útvar v lesním komplexu asi 2 km jihozápadně od obce Křižánky, v nadmořské výšce nad 700m. Mohutný rulový skalní útvar je situován v zakončení pásma skalního bloku, táhnoucího se v délce 1150 m severovýchodně od vrcholu Devět skal. Byl vyhlášen přírodní památkou v roce 1979. Samotná skála je vysoká 28 m a je pro svůj majestátný vzhled a bílé zbarvení horní poloviny označována za nekrásnější v této oblasti. Pro zdatné turisty je na skále značená cesta, značky jsou ale velmi omšelé. Výstup je opět pouze na vlastní nebezpečí.

putovani-24.jpg

Malinská skála. SV 26 km

Přírodní památka Malinská skála (811 m.n.m.) Nejmohutnější skalní útvar Výspa dosahuje výšky asi 20m. Na skalách jsou mrazovým zvětráváním vymodelovány protáhlé čočkové skalní výklenky. Z nejvyššího vrcholu je nádherný výhled do okolní krajiny. Pod skalními útvary jsou vytvořeny suťové haldy a balvanový proud přecházející v rozvlečené balvanité suťové pokryvy na svazích.

putovani-25.jpg

Dráteníčky. SV 26.3 km

Dráteníčky,též Drátník (775 m.n.m.) tvoří 200 m dlouhá skalní hradba, rozčleněná do několika vrcholů, z nichž nejvyšší Sokol dosahuje výšky 35 m. Skalní stěny jsou vyhledávaným lezeckým terénem.

Je to význačný skalní útvar tvořený rulami. Vznikl vypreparováním z okolních méně odolných hornin procesy mrazového zvětrávání ve starších čtvrtohorách. Vytvořil se dlouhý puklinový tunel a pod skalami ukloněná balvanitá plošina. Horolezeckou činnost je možno provozovat celoročně. Na skalách a sutích roste vegetace mechů, lišejníků, kapradin. Do přírodní památky je vstup povolen po značených turistických cestách. Jízda na kole není povolena.

putovani-26.jpg

Hrady, zámky, zříceniny

Nyní se podíváme na asi nejzajímavější objekty v našem okolí, tedy hrady, zámky nebo jejich zbytky. Podle toho, jak se k nim zachovala historie. Nebo také podle toho, jestli je navštívil bratr Žižka nebo nenavštívil. Tento obdivovaný, ačkoliv v závěru života slepý, tak nikdy neporažený vojevůdce, má na svědomí zánik mnoha hradů, které se po jeho návštěvě již nikdy nevzpamatovaly. Další zhouba pro naše hrady a zámky byl oheň vzniklý buď přírodně od blesku nebo neopatrností jejich obyvatel. Dále způsobili zánik hradů naši sousedé, jako Němci, Poláci, Maďaři,Turci, Švédi, Francouzi.

Areál hradu a zámku v Polné. Z 6.5 km

Hrad Polná vznikl pravděpodobně na konci 12. století jako opevněné sídlo na zemské hranici při křižovatce obchodních cest – jedné z větví Haberské stezky a trasy z Moravy do Čech, později zvané Uherské cesty. Dle Augusta Sedláčka, autora rozsáhlé encyklopedie Hrady, zámky a tvrze Království českého, patří k nejstarším feudálním stavbám u nás. V samotné Polné je jednoznačně nejstarší dochovanou památkou.

putovani-33.jpg

Hrad v I. polovině 17. století (výřez z rytiny Matthäuse Meriana)

Původní podobu hradu tvořila válcová obytná věž a hospodářský dvůr ohrazený palisádou nebo valovým opevněním. Ve 13. století vymezovala jádro hradu kamenná hradba; obytná věž byla doplněna prostorným palácem na konci ostrožny. Hospodářské zázemí hradu bylo značně rozšířeno ve 14. století; přibyly hospodářské budovy, součást opevnění tvořily hradní příkopy naplněné vodou. V I. pol. 15. století došlo k dalšímu obestavování vnitřního jádra hradu obytnými a hospodářskými budovami; opevnění předhradí bylo zesíleno novou kamennou hradbou. Dne 9. září 1443 se na polenském hradě konal sjezd předních představitelů strany podobojí a některých krajských hejtmanů pod vedením majitele Polné a čelného utrakvistického politika Hynka Ptáčka z Pirkštejna. Významné události se odehrály na hradě v době panování českého krále Jiříka z Poděbrad. Koncem května 1468 přitáhl král na Polnou s početným vojskem, aby za­sáhl do bojů u Třebíče, kde byl uherskými vojsky pod vedením krále Maty­áše obklíčen jeho syn Viktorin z Kunštátu, majitel panství Polná; hrad Polná se na čas stal hlavním královým hlavním stanem a opěrným bodem. Hrad byl v letech 1471 a 1474 také svědkem rokování o míru se zmocněnci uherského krále Matyáše. Po uzavření příměří byla za majitele Viktorina z Kunštátu v letech 1479–1486 provedena velká pozdně gotická přestavba hradu. Její součástí bylo výrazné zesílení hradního opevnění i důkladná oprava městských hradeb; obrana na severu byla zesílena dlouhou parkánovou hradbou. Pod skalním srázem byl vybudován velký šestnáctihektarový rybník Peklo, z velké části obepínající hrad.

putovani-34.jpg

Hrad, zámek, pivovar a panský dvůr – výřez z plánu města, zhotoveného nadlesním Josefem Zirnfussem

Do 16. století ovládali majitelé polenského panství (od 13. století páni z Polné, z Lipé, z Pirkštejna, z Kunštátu, z Lípy, z Valdštejna, z Hradce, ze Šenfeldu) pomocí hradu českomoravské pomezí v centru Vysočiny a střežili důležité obchodní spoje. Později byly na hradě hosty důležité státní návštěvy; při různých příležitostech Polnou navštívili: Jiřík z Poděbrad, Vladislav II. Jagellonský, Ludvík Jagellonský, Rudolf II., Bedřich Falcký...

putovani-35.jpg

Stav hradu v roce 1845 (litografie dle nákresu Františka Alexandra Hebera)

V roce 1584, po zásahu bleskem, hrad vyhořel. Tehdejší majitel panství Zachariáš z Hradce dal objekt opravit. Některé jeho části byly renesančně přestavěny na pohodlné zámecké sídlo.

Podobu hradu nám dokládá nejstarší vyobrazení Polné – veduta Jorise Hoefnagela z roku 1617, zhotovená dle nákresu jeho otce Jacoba Hoefnagela z 90. let 16. století. Hrad byl po několika požárech a značném poškození Švédy za třicetileté války (1645 a 1647) několikrát přestavěn. K nejdůkladnějším stavebním ranně gotickým úpravám došlo za majitele polensko-přibyslavského panství Ferdinanda Ditrichštejna koncem 17. století. Podstatná část hradu byla přestavěna na zámek po r. 1690; četné starší stavební části, poškozené v letech 1645 a 1647 Švédy, dal majitel zbořit, obnovil východní a jižní stranu hradu a zrušil opevnění (při přestavbě byl stržen padací most u zámku). Při zámku vznikl hospodářský areál se stájemi, dvorem a sýpkou. Úpravy zásadně poznamenaly budovy přilehlé při hradbách i hradní jádro. Stavební práce trvaly čtyři roky, bylo znovu vybudováno předhradí, příkopy zavezeny a valy odstraněny. Zámek byl přizpůsoben a upraven na byty panských úředníků, některé části hradu byly rozebrány a srovnány se zemí.

putovani-36.jpg

Hrad a zámecká věž, kolem roku 1890 (kresba od Karla Liebschera)

putovani-37.jpg

Hrad, zámek, špejchar, pivovar a panský dvůr, výřez z plánu města Polné, vydaného po velkém ohni v r. 1863

Od roku 1712 do roku 1927 byl při hradu v provozu panský pivovar, který tak konkuroval pivovaru měšťanskému. V letech 1735 a 1744 v zámku a přilehlých budovách hořelo. O padesát let později (1794) vypukl oheň v pivovaru a plameny zachvátily sousedící hospodářské budovy i zámek. Požár řádil po tři dny. Shořely věže nad branami zámku a nakonec celý zámek, který pak již nebyl v původní podobě vystavěn; II. patro bylo odbouráno a z I. patra zřídili půdy...

putovani-38.jpg

Vchod na hlavní zámecké nádvoří, 2008

putovani-39.jpg

Hrad, kde jsou od roku 1925 umístěny muzejní expozice, současný stav

Část zámeckých budov po ohni zanikla. Správa velkostatku – sídlo vrchnosti – byla proto v roce 1810 přemístěna do sousední Přibyslavi a hrad i zámek Polná sloužil jen k hospodářským účelům; ve dvou ze zámeckých křídel byly později zřízeny byty. Polná tak ztratila po 550 letech své výsadní postavení správního centra největšího panství v Čáslavském kraji. Prakticky po celé 19. století nebyly objekty zámku a hradu udržovány a došlo k jejich postupné devastaci. Největší demoliční zásah nastal roku 1844. Při bourání severního křídla hradu bylo zničeno několik sálů, hradní kaple a renesanční sloupová galerie. Kamenné části ze zpustlé severní části hradu byly rozvezeny na zpevnění cest a sil­nic; cihly, kvádry a sloupy z hradu byly odprodávány soukromým zájemcům. Dochovaly se pouze sklepy pod někdejší kaplí a některé kamenné fragmenty stavby – části portálů, ostění oken, sloupy, pilíře a krakorce – z 13. až 16. století, dnes buď zazděné nebo vystavené na parkáně a v muzejní expozici Lapidárium.

Od poloviny 19. století, prakticky po několik desetiletí, sloužil zámek i hradní část obyvatelům jako „veřejný lom“. Kámen z polenského hradu nalezneme v základech mnoha polenských domů, opracované kvádry posloužily často i jako výdlažba veřejných komunikací, chodeb a vstupních částí měšťanských domů nebo pro zbudování schodů atp.

putovani-40.jpg

Východní trakt zámku na hlavním nádvoří, 2008

V roce 1922 zakoupil zámek a zbývající část hradu pro Muzeum v Polné a TJ Sokol Polná mecenáš, továrník Václav Pojmann, místní rodák. Po zásadní rekonstrukci a úpravě pozemků sloužily objekty od 20. let na byty a pro potřeby muzea a TJ Sokol. Od poloviny 70. let 20. století došlo k další rozsáhlé rekonstrukci. Z bývalé konírny a obytných částí nad ní byla zřízena restaurace s ubytováním. V objektech panského pivovaru působí více jak 70 let různé firmy, zabývající se zejména výrobou nábytku. Patnáct let trvala přestavba části zámku na kulturní středisko s prostorným sálem a velkým jevištěm. V jednom z křídel zámku byla vybudována Základní umělecká škola a Zámecký klub, kde jsou pořádány koncerty alternativních rockových kapel. V hradní věži s branou sídlí Městské muzeum v Polné, je zde také umístěna část depozitáře.

putovani-41.jpg

putovani-42.jpg

Podstatná část stálých muzejních expozic je umístěna na hradě a v dalším zámeckém křídle. Kulturní středisko se sálem s kapacitou 1500 osob provozuje také letní scénu. Areál zahrnuje i městské kino, které provozuje místní spolek Beat Fan Club. Na nádvoří zámku jsou v červenci a srpnu pořádány různé kulturní pořady v rámci akce města nazvané Polenské kulturní léto. Celková rekonstrukce areálu byla ukončena v roce 2004 nákladem 24 mil. korun a kdysi významné historické sídlo bylo zpřístupněno veřejnosti.

putovani-43.jpg

Mimořádně zajímavý a donedávna opomíjený Areál hradu a zámku v Polné nemá proveden archeologický průzkum a zaměření. Z hlediska dalšího poznání stavebního vývoje i upřesnění datování počátků se tento fakt jeví jako nutnost. Před kašnou z roku 1693 byl před 15 lety vybudován sestup k této památce, bohužel necitlivě – z novodobých žulových kvádrů. Z důvodu zachování původního vzhledu nádvoří vyžaduje tato část novou stylovější úpravu.

Hrad a zámek Polná se dvěma nádvořími a parkánem je návštěvníkům celoročně přístupný. V posledních dvou, třech letech je zde patrný zvýšený zájem ze strany turistů, na čemž má zasloužený podíl nejen udělení titulu POLNÁ – historické město ČR roku 2006, ale také bohatý sbírkový fond Městského muzea a jeho vkusná a přehledná prezentace.

putovani-44.jpg

(použitý zdroj: www.geocaching.com, autor Jan Prchal)

Hrady, zámky, zříceniny - Hrad Ronov

Hrad Ronov se poprvé připomíná r. 1329, kdy se po něm psal Smil z Ronova. Byl založen asi na začátku 14. století pány z Lichtenburka, aby chránil cestu vedoucí údolím řeky Sázavy od Žďáru nad Sázavou k Německému Brodu.

Ronovský hrad byl postaven na skalnatém, téměř 115 m dlouhém ostrohu, ze tří stran obtékaném Losenickým potokem. Ze severu chránil hrad ve skále vytesaný příkop o hloubce 23 m a šířce 38 m. Z ostatních stran byl hrad obklopen rybníkem, který napájel uměle vytvořený příkop a umožňoval tak v případě nebezpečí uzavření přístupu k Ronovu. Ke hradu se přijíždělo od jihu po hrázi rybníka a dále přes příkop, kde stával padací most. V jeho blízkosti byl na hrázi rybníka dřevěný srub, který chránil přístup do hradu.

putovani-27.jpg  putovani-28.jpg  putovani-29.jpg

Branou se vcházelo do dolních hradeb, kde ještě dnes jsou zbytky tzv. holomčích světnic. Nad těmito dolními hradbami se na strmém pahorku vypínal vlastní hrad. K němu se přicházelo mezi dvěma hradbami dlouhou soutkou, ústící do branky a na hradní dvůr. Tady stával dlouhý obdélný palác s hlubokými sklepy, při jehož nároží u soutky byla čtyřhranná dvoupatrová věž, která oddělovala dolní malé nádvoří od horního. V jejím přízemí bývala malá branka. V obou patrech věže byly vždy dvě místnosti; z prvního patra byl přístup do paláce. Zbytek dochovaného zdiva paláce dosud svědčí o tom, že jeho budova byla úzká a že měla jedno patro. Větší část zdí paláce je dnes zřícená a porostlá stromy. Z hradního dvora vedl od brány dlouhý dřevěný padací most na protější stráň, kde bylo předhradí o rozměrech asi 30 x 23 metrů. Na tomto bývalém předhradí se dosud zachovaly stopy valů a zpevněných příkopů, avšak bez zbytků zdiva. Zřejmě na tomto místě stávala jen dřevěná stavení.

Hrad Ronov byl svými zakladateli, pány z Lichtenburka, pojmenován podle jejich erbovního znamení, tj. zkřížených ostrví (německy nazývaných Rone). Prvním známými držitelem hradu Ronova byl Smil z Ronova, potomek mocného rodu pánů z Lichtenburka, kteří již ve druhé polovině 13. století kolonizovali kraj horního Posázaví, tedy v době, kdy česká část Českomoravské vrchoviny byla zachvácena stříbrnou horečkou.

putovani-30.jpg  putovani-31.jpg  putovani-32.jpg

Po Smilově smrti (r. 1355) drželi Ronov jeho synové Čeněk (1357–1379) a Zdeněk z Ronova (1357 až 1375). Od r. 1357 byli zároveň majiteli hradu Letovic a městečka Borové. Záhy potom Smilovi synové k ronovskému hradu připojili městečko a hrad Přibyslav. Když se před r. 1360 dělil majetek jejich otce, obdržel Zdeněk z Ronova hrady Ronov a Přibyslav s borovským zbožím a jeho bratr Čeněk Letovice na Moravě.

Za Zdeňkovy vlády na hradě Ronově se v r. 1366 připomíná purkrabí Petr. Po Zdeňkově smrti († kolem r. 1315) postoupila jeho dcera Anna ronovské panství strýci Čeňkovi z Ronova a Letovic. Ten na hradě Ronově v r. 1381 založil kapli Nanebevzetí P. Marie a pro vydržování hradního kaplanství věnoval ves Čachotín. Po Čeňkově smrti (kolem r. 1390) náležel Ronov jeho nejstaršímu synovi Zikmundovi z Ronova a Letovic až do r. 1397, kdy spojené ronovskopřibyslavské panství zdědil jeho mladší bratr Smil. Po Smilově smrti v r. 1405 převzal Ronov s Přibyslaví nejmladší Smilův bratr Čeněk z Ronova a Letovic. Avšak sympatie Čeňka i jeho bratra Hynka z Letovic s nepřáteli husitů i jejich přímá účast při tažení Kutnohorských proti městu Chotěboři v r. 1421 znamenaly i konec hradu Ronova, který byl při obléhání Přibyslavi 7. října 1424 dobyt husitským vojskem. I když byl ronovský hrad poškozen, mohlo se v něm dále bydlet; přesto jej ronovšti páni před r. 1444 prodali Hynku Ptáčkovi z Pirkenštejna. Od této doby až do r. 1515, kdy hrad byl připojen k polenskému panství, byl stále ještě v dobrém stavu. Avšak v r. 1538 byl již pustý a později stále více chátral, až se nakonec změnil ve zříceninu.

(Použitý zdroj: www.geocaching.com.)

 

Patička pro tisk

Dne 20.07.2017 vytištěno ze stránek Obec Poděšín

www: http://archiv.podesin.cz

email: podesin@podesin.cz