Obec Poděšín 

Toto je archivní verze webu obce Poděšín.
Aktuální web naleznete na adrese http://www.podesin.cz/.

Staré mapy

Dnes si povíme něco o starých mapách. Jedná se o vojenské mapy, vzniklé pro potřeby válek, kterých nikdy v historii nebylo málo. Mapy se lišily svým vzhledem i věrností zobrazení. Ty nejstarší kreslili důstojníci ze sedla svého koně. Postupem času se zdokonalovaly přístroje i zeměměřičské metody. Přesto nám však dobře vypovídají o tom, jak to tu kdysi vypadalo. Kolik a kde byly rybníky, kudy vedly cesty, kde stály domy atd. Je velice zajímavé, porovnávat je se současností. Následující popis byl vyhledán a vybrán z Internetu: oldmaps.geolab.cz.

1. Müllerova mapa Čech z roku 1720

Mapa Čech Jana Kryštofa Müllera z roku 1720 patří k nejkrásnějším a nejcennějším kartografickým dílům naší minulosti. Svými rozměry, obsahem, kartografickým i výtvarným zpracováním předčí mnohé jiné mapy, domácí i zahraniční. Je vyhledávána nejen sběrateli - milovníky starých map jako uměleckých děl a starožitností. Obdivuje ji laická i odborná veřejnost. Využívají ji ke studiu geografové, historikové, historičtí geografové, historikové umění, krajinní ekologové a další a další odborníci. Hledají na mapě nejrůznější údaje o krajině Čech na počátku 18. století, které jim Müllerova mapa Čech na rozdíl od starších mapových pramenů již může poskytnout. Vznikla na základě vojenských, správních a hospodářských požadavků státu (rakouské monarchie). Proto jsou na ní podrobně zakresleny kromě topografického obsahu (sídla, vodstvo, schematicky reliéf a zeleň, komunikace) také zemědělské usedlosti, zaniklé osady, mlýny, vinice, doly na zlato, stříbro, měď a další nerostné suroviny, hutě, sklárny, poštovní stanice a mnoho jiných informací, vysvětlených v bohaté legendě mapy. Srovnáme-li obsah mapy s mladšími kartografickými prameny velkých a středních měřítek, vypovídá Müllerova mapa o tom, jak se měnila mapovaná krajina, poznamenaná vlivem přírodních podmínek a činností člověka v kladném í záporném slova smyslu během staletí či desetiletí a co zůstalo v její paměti do současnosti.

Na této mapě je zajímavé, že naše obec se zove Bodieschin. Je zde vyznačena zemská hranice Čechy-Morava. Vodní toky moc neodpovídají dnešní skutečnosti. Je otázka, zda byla malá přesnost zobrazování nebo se změnily vodní toky.

I. vojenské mapování – josefské

1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1:28 800.

Jeho podkladem se stala Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1:28 800. Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou "a la vue", česky to zní méně vznešeně – "od oka", tj. pouhým pozorováním v terénu. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km². Před mapováním nebyla z finančních a časových důvodů vybudována síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů. Proto pokusy o sestavení přehledné mapy monarchie, bez její kvalitní geometrické kostry, skončily neúspěšně. Kresba nešla jednoznačně napojit, bortila se, či překrývala.

Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle sjízdnosti – císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov – kostely, mlýny. Díky barevnému rozlišení jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat.

Současně s kresbou map vznikal vojensko-topografický popis území obsahující informace co v mapě nebyly – viz šířka a hloubka vodních toků, stav silnic a cest, zásobovací možností obcí, aj. Tento materiál jen pro území Čech sestává z 19 rukopisných svazků.

Všimněte si množství rybníků ve vsi i okolí. Silnice neexistovaly, některé cesty se zachovaly dodnes, některé zanikly. Dobrým orientačním znakem je křížek k Nížkovu. Potoky nelze příliš dobře rozeznat. Tvar lesů je také jiný. Oproti mapě zveřejněné minule má však daleko více podrobností. Lze rozeznat i domy.

Na okraji každého listu je seznam obcí a kolonky pro doplnění počtu obyvatel, koní apod. Na některých listech tato čísla chybí, můžeme je však najít ve výše zmíněném vojensko-topografickém popise.

Význam I. vojenského mapování spočívá nejen v jeho podrobnosti, měřítku a téměř vyčerpávajícím písemném operátu, ale též v době jeho zhotovení. Zachycuje území Čech, Moravy a Slezska jako celek v době před nástupem průmyslové revoluce, v době největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity.

II. vojenské mapování – Františkovo

1819-1858, měřítko 1: 28 800

Jeho vzniku předcházela vojenská triangulace, která sloužila jako geodetický základ tohoto díla, oproti I. vojenskému mapování můžeme tedy sledovat zvýšenou míru přesnosti. Podkladem byly mapy Stabilního katastru v měřítku 1:2 880, což mělo také pozitivní vliv na přesnost map. Z výsledků tohoto mapování byly odvozeny mapy generální (1:288 000) a speciální (1:144 000).

Obsah mapy je v podstatě totožný s I. vojenským mapováním, přidány byly pouze výšky trigonometrických bodů (ve vídeňských sázích), avšak zobrazovaná situace se velmi liší. Mapy II. vojenského mapování vznikaly v době nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivních forem zemědělství, kdy vzrostla výměra orné půdy za 100 let o 50% a lesní plochy dosáhly u nás historicky nejmenšího rozsahu.

Všimněte si rybníků a sádek ve vsi i za vsí. Dále zobrazení jednotlivých domů. Silnice ještě neexistovaly, pouze cesty – Karbarova z Nížkova do Polná, ze Sirákova do Polné. U cesty od Sirákova k Polné je vidět obrys vojenské pevnosti, která zde byla.

III. vojenské mapování - Františko-josefské

1876-1878 (Morava a Slezsko), 1877-1880 (Čechy), měřítko 1:25 000

Jelikož Františkovo mapování již nestačilo požadavkům armády rakouské monarchie na přesné a hlavně aktuální mapy, r. 1868 rakouské ministerstvo války rozhodlo o mapování novém. Jeho podkladem se opět staly katastrální mapy, oproti II. vojenskému mapování je vylepšeno znázornění výškopisu – nejen šrafami, ale také vrstevnicemi a kótami. Výsledkem mapování jsou kolorované tzv. topografické sekce, z nichž přetiskem vznikly mapy speciální (1:75 000) a generální (1:200 000), které již byly tištěny černobíle.

Po vzniku samostatného Československa byly mapy předány z Vídně Vojenskému zeměpisnému ústavu v Praze. Zatímco speciální mapy byly reambulovány a hojně používány nejen v armádě až do roku 1956, původní kolorované sekce zmizely ze zorného pole kartografické veřejnosti. Po mnoha letech se podařilo část mapování dohledat a v prostředí aplikace Zoomify vizualizovat. Mapové listy v počtu 234 se v minulém roce neočekávaně objevily v Mapové sbírce UK Praha a jejich digitalizaci provedla Agentura ochrany přírody a krajiny – pracoviště Brno. Z přehledu existujících mapových listů – obrázek – je patrné, že nemalá část chybí. Pokud někdo z uživatelů ví o existence chybějících mapových listů a byl by ochoten list(y) zapůjčit k naskenování, laboratoř a nejen ona to velmi uvítá a doplní do aplikace.

Mapa je barevně značena (domy – červeně, potoky – tmavě modře, rybníky, louky – světle modře, pole – světle hnědá, vrstevnice – tmavě hnědá, kopce – černé šrafy, cesty – černá, kóty, názvy – černá).

Názvy obcí:

Podieschin, Sirakov, Nischkau, Spinnhof, Bukau.

Cesty:

Karbarova z Nížkova do Hrbova a odbočkami k Poděšínu, Sirákovská na Polnou s odbočkou.

Poděšínský potok:

Poděšínský potok po průtoku Nížkovem nemění svůj název, jak se to stává na některých současných mapách.

Křížky:

k Nížkovu za vsí a ve Žlabu, na Karbarové cestě, na Sirákovské cestě.

Rybníky:

současné – Mlýnský na návsi, Panský k Sirákovu, zaniklé – velký rybník za vsí k Nížkovu, sádky ve vsi v horní a dolní části obce, rybník za Sirákovskou cestou k Samotínu.

Potoky:

jako dnes, ale nejsou zregulovány (Poděšínský a Samotínský potok).

Cesty:

hlavní od Sirákova k Polné s odbočkou k Poděšínu a Rudolci.

Kříže:

na Sirákovské cestě a pode vsí k Nížkovu.

Zajímavost:

naznačen koridor, procházející obcí k Nížkovu a odpovídá budoucí silnici, na opačnou stranu jde po cestě k Háječku a protíná Sirákovskou cestu.