Vyhledávání

Webkamery

Obrázek z webkamery

Obrázek z webkamery

Úřední hodiny

Pátek 2000 – 2100 hodin

Kontakt

Telefon OÚ:
(+420) 566 675 150
Starosta:
(+420) 566 675 208
(+420) 728 478 298
E-mail:
Obec Poděšín
Webmaster:
Josef Kotva

Další kontakty

Styly: Vypnout styly

Prohlášení o přístupnosti

Kde najdete Poděšín

Mapa obce Poděšín

Czech Point

Czech Point

Toto je archivní verze webu obce Poděšín.
Aktuální web naleznete na adrese http://www.podesin.cz/.

Větrná elektrárna v Poděšíně - ano, či ne?

Pár informací pro naše občany, aby se jim lépe rozhodovalo o tom, zda podpořit plán postavit v katastru Poděšína dvě větrné elektrárny nebo ne. Jaroslav Dočekal

Fotografie č. 1

Technické informace

Typ
VESTAS V90-2.0 MW
Výrobce
VESTAS, Dánsko
Investor
ELDACO, ČR

Fotografie č. 2

Strojovna

Fotografie č. 3

Závislost výkonu na rychlosti větru

Fotografie č. 4

Rotor

Průměr
90 m
Počet listů
3 ks
Pracovní otáčky
9.0-14.9 ot/min

Věž

Výška
105 m
Startovací rychlost větru
3.5 m/s
Nominální rychlost větru
13 m/s
Vypínací rychlost větru
25 m/s

Generátor

Typ
asynchronní
Výkon
2 MW
Frekvence
50 Hz
Napětí
690 V
Převodovka
planetární
Řízení
mikroprocesory

Hmotnost

Gondola
68 t
Rotor
38 t
Věž
230 t

Odkazy:

Výstavba V90 v Pavlově u Jihlavy

Fotografie

Fotografie

Fotografie

Fotografie

Fotografie

Fotografie

Fotografie

Fotografie

Fotografie

Fotografie

Fotografie

Fotografie

Fotografie

Fotografie

Fotografie

Fotografie

Fotografie

Fotografie


Autor fotografií: KV VENTI s.r.o.

Poděšín

Přibližné umístění elektráren

V Poděšíně by byly postaveny dvě 2 MW větrné elektrárny. Přesná poloha ještě není známá. Obě věže by byly umístěny směrem na západ od obce. Vzdálenost přibližně 800 m od okraje obce.

Co z toho bude obec mít?

Klady

  • Opraveny dvě cesty z obce do polí (pravděpodobně cesta do "Vošimulce" a cesta "K Rymíčkám").
  • Nová zajímavá dominanta obce
  • Popularizace obce ve světě (media, turisté, zvědavci, fotografové, návštěvníci).
  • Finance
    • jednorázově po kolaudaci 1 000 000,- Kč
    • každoročně částku cca 400 000,- Kč (paušál + dle prodané energie)

Nepříznivé vlivy omezeny

  • novými nejmodernějšími zařízeními (tvar listů rotoru, regulace, provedení převodovek, nízké otáčky)
  • provozní podmínky (za malého a velkého větru mimo provoz)
  • tvrdé české normy na hluk (50 dB ve dne a 40 dB v noci)
  • větší vzdálenost od obce než dovoluje norma asi 800 m (norma 500 m)

Zápory

  • Nová, pro někoho nezajímavá dominanta obce
  • Popularizace obce ve světě (media, turisté, zvědavci, fotografové, návštěvníci)
  • Při nepřízni počasí mírný hluk (velký západní vítr do 25 m/s, mlhavo)
  • Vzduchový "vak" za vrtulí po směru větru (dlouhý cca 450 m)
Přibližné umístění elektráren. Pouze velmi přibližně. Skutečná poloha může být i o 100 m jinde.

Fotografie č. 5

Majitelé pozemků

Investor bude pro umístění každé věže, parkoviště, manipulační plochy potřebovat cca 2 000 m2 pozemků. Od majitelů pozemků ji bude vykupovat na dobu omezenou 20 let. Po zrušení věží ji prodá zpět původnímu majiteli za symbolickou 1 Kč. Výkupní cena bude dohodnuta přímo mezi majitelem pozemku a investorem a zatím není známa.

Možné nové panorama Poděšína (fotomontáž).

Fotografie č. 6

Mýty a pověry

Jaká je skutečná pravda o větrných elektrárnách u nás.

Stavba větrných elektráren je drahá.

Větrné elektrárny jsou levnější než klasické elektrárny. Instalovaný výkon 1 kW stojí u větrných elektráren 35.000,- Kč, u současných hnědouhelných elektráren 45.000,- Kč. A jaderná elektrárna? Všichni si vzpomeneme, jak jsme sledovali, když se stavba Temelína prodražovala až k hodnotě 100,000,000.000,- Kč (sto miliard korun). Jednoduchým přepočtem (Temelín má výkon 2 x 1 000 MW) zjistíme, že jaderný kilowatt nás přišel na 50.000,- Kč bez započtení stavby meziskladu na vyhořelé palivo a konečného úložiště.

Proč se začnou v Česku stavět větrné elektrárny až nyní, když v Evropě pracují již řadu let?

Aby mohly obnovitelné zdroje fungovat, musejí mít oporu v zákoně, což v praxi znamená jistotu zajištěného odbytu vyrobené elektřiny a pevnou výkupní cenu na určitou dobu dopředu. To vše v Evropě existuje dlouhé roky. U nás však částečně až od roku 2002. Je to smůla i štěstí zároveň. Chyba je, že až nyní můžeme využívat obnovitelné zdroje a nahrazovat tak dosluhující hnědouhelné elektrárny. Kvůli zastaralé energetice jsme totiž největšími znečišťovateli na osobu v celé unii. To štěstí je v tom, že v Česku se bude stavět špičková technologie, budou tady stát nejmodernější elektrárny na světě. Tím snížíme i jejich počty, protože elektrárny jsou dnes větší a výkonnější. Před lety bychom potenciál větru museli využít tisícovkami elektráren, dnes jich bude stačit několik stovek.

Elektřiny má Česká republika nadbytek. Dokonce ji vyváží do zahraničí. Není tedy paradoxní stavět další elektrárny, byť větrné?

Ne. Budou se stavět proto, aby nahradily elektrárny hnědouhelné, které nejvíc škodí přírodě. Toto je hlavní smysl využívání obnovitelných zdrojů a nesouvisí to s tím, zda některý stát má přebytek nebo nedostatek kapacit. Co se týče zmíněného nadbytku, je skutečnost v podstatě jiná. S ním se totiž počítá pouze pro nejbližší roky. V naší republice došlo k souběhu několika okolností najednou. Uvedla se do provozu jaderná elektrárna Temelín. Ta měla nahradit vysloužilé hnědouhelné elektrárny v severních Čechách. Protože se vláda bojí nezaměstnaných z dolů, zrušila původní slib o omezování těžby v dolech, a proto dneska jede všechno naplno, jak jaderné, tak uhelné elektrárny. Další důvod v přebytcích je malá výkonnost ekonomiky. Počítalo se s větším rozvojem průmyslu. To se brzy změní. V roce 2010 končí životnost většině uhelných elektráren, a také průmysl bude mít jistě větší výkonnost i spotřebu než dnes. V tu dobu již žádné přebytky existovat nebudou, elektřina spíše bude chybět. Kdo sleduje vývoj kolem společnosti ČEZ, určitě slyšel, že po roce 2010 hodlá utratit kolem sto padesáti miliard do výstavby nových elektráren. Můžeme připomenout i jedno pozitivum - nadbytek elektřiny jsme si jako jedni z mála v Evropě mohli opravdu vychutnat léto 2003, kdy celá Evropa a Amerika, sužované horkem, neměly elektřinu na chlazení a klimatizaci, a omezovaly spotřebu všem, i domácnostem. To my jsme ani nepocítili. Všechno nám fungovalo, horko nehorko.

Elektrárnám spalujícím hnědé uhlí tedy díky těm větrným odzvoní?

V budoucnu by mohly sloužit již jen jako zálohy celé energetické soustavy. Hlavně by neměly vyrábět elektřinu. Společnost si je vědoma, že musí něco udělat pro zlepšení ovzduší, které se odráží na kvalitě našeho života. Víte, že nejvíce elektráren mají severní Čechy? A kde si myslíte, že je největší znečištění oxidem siřičitým, oxidy dusíku nebo největší prašnost? Kde lidé umírají nejdříve, a kde je i největší kojenecká úmrtnost? Právě tam. Například muži se v Ústeckém kraji, jako jediní v republice, nedožijí v průměru sedmdesátého roku života. Myslím si, že cokoliv, co povede ke zlepšení naší přírody a zdraví, stojí za podporu.

Pro svou nestabilnost se musí držet teplá záloha uhelné elektrárny.

Stát očekává, že na území republiky bude pracovat okolo 300 větrných elektráren s nominálním výkonem 600 MW, průměrně tedy dva megawatty výkonu na jeden stroj. Protože se nepočítá s významně větším počtem elektráren, budou stát na místech s velmi dobrým větrem. Budou se chovat asi následovně: v 5% času nebudou pro malý vítr pracovat, v 45% času budou pracovat do 500 kW, v 20% času pojedou na poloviční výkon, v 20% na tříčtvrtinový a v deseti procentech času budou pracovat naplno. Důležité je to, že elektrárny budou pracovat na různých lokalitách různě. Například pokud bude klid na Jižní Moravě, nebude tomu tak v Krušných horách. Nebude existovat žádné střídání náhlého výkonu 600 MW a pak prudkého poklesu na nulu. Třista zdrojů na různých místech bude udržovat hladinu výkonu z větrných elektráren na více méně stabilní úrovni s výkyvy v řádech desítek megawatt. Když uvážíme, že průměrný odběr v České republice je nad 8.000 MW, tzv. "nestabilnost" dodávek z větrných elektráren rozkolísá energetický odběr o méně než půl procenta J . Samozřejmě, že se vyskytnou i případy s nízkým nebo naopak s vysokým větrem na území celé republiky. Ty se ale dnes dají s velkou přesností pomocí meteorologických modelů předpovědět. Názor nutnosti udržovat uhelnou elektrárnu o výkonu stovek megawatt v teplé záloze, která čeká jen na prudký výpadek všech větrných elektráren v republice, je tedy zcela zcestný.

Není výkupní cena elektřiny z větrných zdrojů příliš vysoká?

Dovolíme si odpovědět otázkou. Proč se pěstují drahé potraviny na ekofarmách? Proč se staví auta, u nichž pasivní bezpečnost a ekologický provoz pohltí většinu výrobních nákladů? Proč náš stát bude investovat šedesát miliard korun do čističek odpadních vod? Odpovědi na všechny tyto otázky, i na tu titulní jsou stejné. Je to daň přírodě, zdraví a životu. Abychom je zachovali. A je potřeba ji zaplatit velmi rychle, neboť je reálné nebezpečí z prodlení. Ptal by se někdo, kolik stojí transfúze, kdyby mu šlo o život?

Víte, kolik stála elektřina z prvních jaderných elektráren? Žádnou korunu, dokonce ani dvě sedmdesát, co stojí dnes elektřina z větru. Kilowatthodina byla dražší než dolar! Léta zdokonalování technologie pomohla k tomu, v co nikdo v minulém století nevěřil. Cena elektřina z jádra v řádech centů. Obnovitelné zdroje čeká stejně příjemný vývoj. Do budoucna se díky technologickému pokroku zcela jistě výrobní cena sníží. Vždyť za dvacet let se cena kilowatthodiny z těchto zdrojů snížila o více než osmdesát procent a nadále klesá. Ve Velké Británii je větrná elektřina už levnější než proud z jaderných reaktorů. V každém oboru, který vzkvétá, se technologie v čase zlevňuje, takže v budoucnu budeme moci prodávat elektřinu i za nižší ceny, tak jak to dopadlo i v Německu a Dánsku.

Největšími znečišťovateli ovzduší jsou hnědouhelné elektrárny, spalující uhlí s vysokým obsahem síry, a s množstvím nebezpečných látek - jak toxických, tak i radioaktivních. Pro životní prostředí je to obrovská zátěž přijímat každou vteřinou tuny a tuny emisí. Jsou jen dvě varianty, jak tomu zabránit: šetřením, nebo náhradou za nový, čistý zdroj. Aby se někdo pustil do stavby vodní nebo větrné elektrárny, musí mu stát pomoci. Není totiž jednoduché vyrobit elektřinu za cenu, za kterou ji vyrobí jaderné nebo uhelné elektrárny, tedy za korunu nebo korunu padesát. Proto stát nařídil rozvodným společnostem, aby vykupovaly elektřinu z obnovitelných zdrojů za vyšší ceny. Nejde o žádnou dotaci ani podporu, to je velký omyl. Ve výrobní ceně z uhelných elektráren nejsou totiž zahrnuty dodatečné náklady, takzvané externality, které platí stát, a tím samozřejmě my všichni. Patří sem náklady od rekultivace povrchových dolů přes revitalizaci Krušných hor, zničených kyselými dešti, až po velké výdaje státu na léčení větší nemocnosti v oblastech, kde je zhoršené prostředí právě díky uhelným elektrárnám. Existují studie, které jasně prokazují, že skutečná cena elektřiny z uhlí je daleko nad zmiňovanými třemi korunami. Je nutné proto chápat cenu okolo tří korun jako narovnání podmínek pro provozovatele větrných elektráren na stejnou startovní čáru vedle provozovatelů elektráren uhelných.

Kolik stát na stavbu větrných elektráren přispívá?

Nic. Stát sice chce podporovat ekologické stavby, ale pouze menšího rozsahu. Když si někdo bude chtít postavit na střeše rodinného domu sluneční kolektor, vytápět dům pomocí tepelného čerpadla nebo si postavit na zahradě malou větrnou elektrárnu, může požádat stát. Ten mu na to nějakou měrou přispěje. Ale na velké větrné elektrárny nedá stát ani korunu.

V Jindřichovicích pod Smrkem však stát velké elektrárny podpořil.

Ano. Byla to ale pouze ukázka postoje vlády k obnovitelným zdrojům. I pro ni to byla ostuda, do roku 2003 nemít ve státě pracující větrnou elektrárnu. Ministr životního prostředí Libor Ambrozek se tehdy vyjádřil, že jde o mimořádnou akci, start nového oboru podnikání, a ten si zasluhuje ojedinělou dotaci. Ano, byly to naše první dvě velké větrné elektrárny. Proto ta výjimečná podpora státu.

Pokud se větrné elektrárny začnou objevovat i u nás, zvýší se cena elektřiny pro domácnosti.

Můžeme uvést příklad z Německa, kde je postaveno čtrnáct tisíc větrných elektráren. Takové množství elektráren, které samozřejmě u nás nikdy nebude stát, zvýšilo cenu pro domácnosti o jeden cent. U nás to může znamenat zdražení o haléře, v lepším případě díky konkurenci energetik nebude zdražení žádné. Jenom připomeneme, že od roku 1990 vzrostla cena elektřiny z šedesáti haléřů na dnešní tři koruny šedesát. A energetická společnost ČEZ například pro rok 2005 chystá další zdražení pro domácnosti o 15 haléřů. Bez přítomnosti větrných elektráren. Je jasné, že se ČEZ při svých dalších zdraženích bude již vymlouvat na obnovitelné zdroje, je to mistrný manipulátor davu.

Akceptování ceny z čistých obnovitelných zdrojů je také otázka vyspělosti lidí v ochraně přírody. I u nás se najdou ekologicky smýšlející lidé a firmy, kteří si rádi "zelenou elektřinu" koupí za vyšší cenu. A jistě jich nebude málo, znovu je možné uvést Německo, kde tato podpora obnovitelných zdrojů je oblíbená.

Objevují se námitky k zásahům do krajiny.

Ano, samozřejmě, že stavba větrné elektrárny je zásahem do krajiny. Jako každá stavba a činnost člověka. Je nutné se ale vždy ptát, zda efekt z jakékoliv činnosti je úměrný tomuto zásahu. U stavby větrných elektráren musíme jednoznačně říct, že ano. V porovnání s ovlivněním krajiny povrchovými doly, jezery kališť, umělými kopci vytěžené hlušiny, odlesněnými vrcholky hor nebo vytěženými vápencovými lomy – tedy vesměs nevratnými zásahy. Ty budou napravovat ještě další generace. Větrné elektrárny se zde ale staví dočasně na dvacet let. Pokud se do té doby podaří najít jiný způsob získávání elektřiny, tak se pak jednoduše zdemontují, a v krajině po nich nezůstane ani stopa. Průzkumy ve Skotsku i jinde ukázaly, že obavy obyvatel okolních obcí z poškození krajiny, hluku nebo odlivu turistů se po zahájení provozu doslova rozplynuly. Nezapomínejme, že větrné mlýny - v podobě, jak je tehdy dokázali vyrobit - tady byly odnepaměti. Někdo může namítat, že ty vypadají pěkně, ale to můžou lidé za sto let o dnešních větrných elektrárnách říkat taky.

Nemůže se stát, že elektrárny přestanou fungovat, a zbudou z nich pouze památníky na kopcích?

To můžeme vysvětlit na příkladu s financováním. Dnes na stavbu elektráren půjčí pouze banka, která bude po investorovi chtít částečně elektrárny hradit. A myslíte, že investor, který musí dát své desítky milionů korun do projektu, ho zpracuje nedbale, s rizikem, že to nevyjde? Kdepak, ten jako první si důkladně prověří všechna technická a ekonomická rizika.

Nebudou lopatky elektráren znamenat nebezpečí pro ptáky?

Z výsledků výzkumu vlivu větrných elektráren na avifaunu v Nizozemsku vyplývá, že nebyl zaznamenán prokazatelný vliv elektráren na hnízdící ptactvo a ptactvo přilétající do blízkosti elektráren za potravou. Z dlouhodobého pozorování téměř devadesáti tisíců ptáků v blízkosti elektráren se v devadesáti sedmi procentech případů ptáci vyhnuli elektrárnám zcela, pouze zbytek volil průlet rotorem. Ten končívá většinou bez střetu s lopatkou, a i když k zásahu dojde, nemusí nutně končit těžkým zraněním nebo smrtí ptáka. Existence tlakového pole před otáčející se lopatkou vytváří bariéru, která často pomůže ptákovi přežít. Výsledky pozorování i u velkých větrných farem s mnoha stroji jen potvrzují, že průměrný počet kolizí ptáků na kilometr větrných elektráren není větší než počet ptáků zabitých na kilometr silnic, a je mnohem menší než počet nehod na kilometr elektrického vedení.

Většina pohoří v ČR leží v námrazové oblasti. Vydrží elektrárny námrazu?

Vydrží. Elektrárny jsou částečně vybaveny proti námraze. Mají speciální povrchovou úpravu lopatek, která brání ulpívání námrazy. Kdyby se námraza přesto objevila, stroj se okamžitě zastaví pomocí senzorů, sledující vibrace. V žádném případě neohrožuje své okolí. Začne pracovat až po uvolnění nebo roztání námrazy. S rizikem padání ledu je nutné počítat stejně, jako u padání námrazy z drátů vysokého napětí. Obavy z létajícího ledu, který se nekontrolovatelně uvolňuje z lopatek, jsou proto zbytečné. Že se většina kopců nacházejí v námrazové oblasti se samozřejmě ví, ale že by zde byla extrémní námraza, která by mohla poškodit elektrárnu, o tom můžeme pochybovat. Nadmořská výška pět set metrů a výše je pro stavbu větrné elektrárny zcela obvyklá, Krušné hory mají přes osm set metrů, a kolik elektráren stojí na německé straně. V Rakousku se staví i ve výškách nad tisícem metrů - a tam je námraza daleko větší. S námrazou počítají všechny stavby elektráren v našem podnebném pásmu, každý projekt kalkuluje s omezeným provozem během zimy. Přesto elektrárny dokážou vyrobit veliké množství elektřiny a pomoci zlepšit životní prostředí. Ve světě stojí několik desítek tisíc elektráren, a není doposud známá žádná havárie díky námraze.

Další častou námitkou proti výstavbě větrných elektráren je jejich údajná vysoká hlučnost.

Normy na hluk v tomto státě jsou kupodivu přísnější než normy v zahraničí. Například v Německu. Hluk pro noční dobu, tedy od deseti hodin večer do šesti hodin ráno, musí být u nás pod úrovní čtyřicet decibelů. Pro představu – stejnou hlučnost naměříte při tikání budíku ze vzdálenosti dvou metrů. I ledničky jsou hlučnější. Při běžném rozhovoru naměříte šedesát decibelů a normálně puštěná televize má sedmdesát decibelů. Každý projekt musí mít zpracovanou hlukovou studii. Pro projekty nových větrných elektráren bude hranice utlumení hlukových emisí pod normu ve vzdálenosti asi šesti set metrů. Obavy z obtěžování hlukem jsou proto neopodstatněné. S potěšením musíme konstatovat, že díky technickému vývoji mají dnešní větrné elektrárny mnohonásobné výkony, avšak emise hluku stejné, ne – li nižší než stroje staršího data.

Hodně lidí by rádo, když už tady budou větrné elektrárny stát, aby odstavily Temelín.

Nevíme, jestli se to povede u nás, ale v Německu se to povedlo. Tam vítr vyrábí více elektřiny než Temelín a Dukovany dohromady. Žádná větrná elektrárna se sice nemůže měřit s tou jadernou, ale přínos pro republiku mít bude. Během dvacetileté životnosti uspoří emise, které by se jinak musely vyprodukovat v uhelné elektrárně: tisíc šest set tun oxidu siřičitého, nebo čtrnáct tisíc tun popílku. Nebude se muset spálit dvě stě tisíc tun uhlí a vytěžit pět a půl tisíce tun vápence. Skleníkový efekt se sníží díky úspoře dvou set padesáti tisíc tun oxidu uhličitého a pomůže tak ke stabilizaci extrémů v počasí, které jsme třeba v podobě extrémního letního sucha nebo povodní zažili i my.

autor: eldaco

 

Patička pro tisk

Dne 20.07.2019 vytištěno ze stránek Obec Poděšín

www: http://archiv.podesin.cz

email: podesin@podesin.cz