Obec Poděšín 

Toto je archivní verze webu obce Poděšín.
Aktuální web naleznete na adrese http://www.podesin.cz/.

Obyvatelé

Úvod.

Tato příručka nemá podat kompletní seznam obyvatel. Toto zjistit by byla práce velmi náročná nebo zcela nemožná, alespoň ze starší doby. První údaje o obyvatelstvu Poděšína jsou známy až z roku 1618 na začátku třicetileté války. Jsou známy z dokumentů Městského archivu v Litomyšli a uvedené v Kronice obce Poděšín. Jsou zde uvedené pouze náhledy do minulosti více či méně podrobné podle toho jaké dokumenty v té době existovaly nebo které se podařilo nalézt.

Patří mezi ně Berní rula. Po třicetileté válce se přistoupilo k zavedení pevné berní soustavy, protože daň z hlavy, resp. z majetku nezaručovala spolehlivé zdanění. Roku 1654 byl tento seznam dokončen a od té dobu je znám pod názvem berní role, podle níž byly daně vybírány. Daň se netýkala jen polností, ale i výnosů ze živností a podniků, pro něž byly vytvořeny fiktivní, smyšlené usedlosti. Z hlediska historické demografie a historického místopisu jde o první celozemský popis Čech, který zahrnuje všechna obydlí- usedlosti podle panství, měst a vsí, a držitele těchto obydlí hodnotí po ekonomické a sociální stránce. Zvlášť byly rozlišovány usedlosti osazené a nově osazené, pusté a nově pusté. Podíl poustek obecně a v některých oblastech zvlášť, svědčí o tíživé situaci v době po třicetileté válce. Obyvatelé vesnic byli rozlišeni na sedláky, chalupníky a zahradníky. Základní zdaňovací jednotkou se stal tzv. osedlý. Za osedlé osoby se považovaly osoby, které polovici svých pozemků osívají a pole obdělávají potahem. Většinou sedlák, držící celý lán (60 korců), byl považován za jednoho osedlého. Za jednoho osedlého se počítali čtyři chalupníci nebo osm zahradníků. Seznam poplatníků uváděl v jednotlivých rubrikách vedle jména držitele množství držené a obdělávané půdy, vlastnictví potahu, počty dobytka a domácího zvířectva, obhospodařování zahrad, vinic, chmelnic nebo lesů, provozování živností a řemesel. Soupis se týkal pouze orné půdy, nikoliv zahrad, pastvin a luk.

Sčítání lidu. Za první sčítání lidu u nás můžeme považovat soupis obyvatel dle víry a jednotlivé berní katastry. Církev vedla soupisy duší či zpovědní seznamy. Skutečně prvním celozemským součtem obyvatelstva bylo tzv. Solní sčítání r. 1702 (Seznam konzumentů soli) - repartice solní přirážky na kraje a panství. Zachovaly se bohužel jen výsledné součty, nikoliv údaje o jednotlivcích. V r. 1727 byl pořízen celozemský soupis židovských domů a jejich obyvatel, jehož součást tvoří i jedinečný soubor plánků našich měst a městeček s vyznačením židovských obydlí a ghet. R. 1754 dala provést Marie Terezie soupis obyvatelstva v zemích Koruny české, v Horních a Dolních Rakousích, ve Štýrsku, Korutanech, Kraňsku a Tyrolích. Byl první svého druhu v celé Evropě. Původně císařovna nařídila reskriptem z 13. 10. 1753 všem farářům ve své říši, aby každoročně pořizovali seznamy farníků, čímž navázala na starší praxi zpovědních seznamů. Tentokráte ale členění zapsaného obyvatelstva bylo jiné: a) komunikanti, b) mládež, způsobilá náboženské výchovy, c) nedospělé děti. v r. 1754 byl vydán nový reskript, kterým obdobný úkol byl uložen patrimoniím (později společně s faráři). v březnu t.r. bylo nařízeno ještě sčítání domů. z tohoto sčítání lidu byly v polovině minulého století objeveny sumarizační přehledy ve vídeňských archivech. Další soupis pokračoval až r. 1761. Od r. 1770 organizoval soupisy (konskripci) vojenský erár za spolupráce krajských úřadů. Zpočátku (do r. 1776) se sčítání uskutečnilo fyzickým ověřením údajů jednotlivých osob. Sčítací důstojníci navštěvovali dům od domu a kontrolovali seznamy, poskytnuté vrchnostmi. Podle nařízení z r. 1770 se obyvatelstvu zakazovalo měnit příjmení a od téhož roku se začala obydlená místa označovat jako konskripční osady a jednotlivé domy byly očíslovány. Od té doby se čísla domů uváděla v matrikách, pozemkových knihách atp. Pro badatele to dnes znamená snažší orientaci. Později v r. 1805 a snad i r. 1820 došlo (těžko napsat, zda ve většině obcí, nebo jen v jejich části) k přečíslování. Proto dochází k nesrovnalostem při zápisech do matrik. Jednou je dům uváděn podle starého čísla, jindy podle nového. Navíc je třeba upozornit na velké množství chyb při zápisech křtů do matrik, zejména ve větších obcích a městech. V r. 1778 bylo nařízeno zavést pro každou konskripční osadu tzv. populační knihu, v níž byli uvedeni všichni obyvatelé podle domů a v nich podle rodin, U jednotl. obyvatel byl uveden věk, pohlaví a rodinný stav, dále byli evidovány nepřítomné osoby a přítomné cizí osoby. Souhrny za osady, panství a kraje byly posléze dělány podle těchto knih až do r. 1831, kdy byla opět nařízena fyzická konskripce. Ta se pak prováděla každý třetí rok až do r. 1851. 23. 3. 1857 byl vyhlášen zákon o sčítání lidu, které se uskutečnilo k 31. říjnu toho roku. Jedná se o první moderní sčítání lidu v našich dějinách. Další bylo provedeno až k 31.12.1869. Údaje, zjišťovaná při těchto posledních sčítáních ve svém součtu poskytují všeobecný přehled o obci a množství zajímavých informací o jednotlivci a rodinách. Uváděla se četnost rodin, odkud kdo pocházel, čím byl, jeho věk, jaký choval dobytek, obcovací řeč, gramotnost, vyznání, atd. Poté probíhala sčítání lidu v desetiletých intervalech s několika výjimkami až do naší doby:

1869 / 1880 / 1890 / 1900 / 1910 / 1921 / 1930 / 1950 / 1961 / 1970 / 1980 / 1990 / 2000

1618

16 domů osedlých

1636

17 domů osedlých

Grunty osedlé:

1. Eliáš Rychtář, výsadní rychta s koňmi.
2. Urban Doležal
3. Mathes Frypauer
4. Jiřík Endres
5. Jan Filcpauer
6. Folda Lukšů
7. Matouš Krystan
8. Bartoň Krupauer
9. Hons Feytn
10. Štěpán Dyrpaur
11. Klyment Pibelů
12. Martin Sobotka,
13. Šimon Pátků,
14. Šimon Pospíchal,
15. Kristian Tlačbaba,
16. Vondra Nedělka,
17. Jakub mlynář.

Suma lidí osedlých s koňmi 16, bez koní 1. - Suma úroků o sv. Jiří 6 kop 17 gr. 5 dr. - Suma úroků havelských 6 kop 17 gr. 5 dr. - Odúmrtí 3 kopy grošů o sv. Jiří a 3 kopy na Havla. Roboty orní 32 dní. Poznámky předešlé jsou z doby největšího utrpení českého lidu, z války třicítileté, 12 let před jejím skončením.

1649

8 domů osedlých

8 domů pustých

Roku 1649, rok po válce je v Poděšíně stav hospodářského zvířectva: 2 koně, 16 volů, 16 krav. Před válkou bylo v Poděšíně osedlých 16 domů, ale r. 1649 jen 8 selských domů, 8 pustin.

1654

12 domů osedlých

5 domů pustých

V roce 1654 bylo v Poděšíně rolníků:

1. Martin Filcpauer,
2. Mikuláš Krista,
3. Eliáš Rychtář,
4. Pavel Musil,
5. Filip Puberle,
6. Jiřík Freupauer,
7. Jan Blažek,
8. Bartoň Krupauer,
9. Jiřík Nedělka.

Rolnický grunty pustý:

1. Faldy Sobotky,
2. Šmejkalovský,
3. Duškovský,
4. Fryvúrdtovský,
5. Šímovský.

O těchto zaznamenáno: dokonce pustý a zbořený, role všechny ladem leží.

Chalupníci

1. Vít Ráma,
2. Matěj Doležal,
3. Jakub Pospíchal.

Bylo tedy r. 1654, 6 let po válce třicítileté, v Poděšíně 17 čísel, 12 osedlých, 5 pustých. Dle berní rulle-revisitace ze dne 14. listopadu 1675, jde najevo, že tyto ubohé poměry hospodářské se za 21 let nezměnily, nýbrž, soudíme-li dle stavu hospodářského zvířectva, ještě zhoršily. Lze se také domnívati, že někteří odvážnější, dovědivše se o revisi majetku ( jež sloužila za podklad pro výměru kontribuce ), dobytek svůj do lesů odháněli. Půda neúrodná, škrobovitá.

Rok 1653 – 1656

1719

17 domů osedlých

Roku 1719 osedlých 17 domů. Jsou to:

1. Matěj Filtzbauer,
2. Martin Močhuba,
3. Matěj Chvátal,
4. Tomáš Musil,
5. Jeogr Pieble,
6. Jan Freybauer,
7. Havel Blažek,
8. Tomáš Sobotka,
9. Mikoláš Nedělka,
10. Jeogr Novotnej,
11. Andres Zelenej,
12. Šimon Došek,
13. Vavřinec Novotnej,
14. Jiřík Šimek,
15. Lukáš Holtzman,
16. Matouš Doležal,
17. Matouš Pospíchal.

Obec Poděšín má 2 rybníčky ve vsi oba pod 3 kopy, též nad olším na 1/2 kopy násady a také obecní chalupu, kterou obývá Michl Musil, nádeník. Počet vlastního dobytka v Poděšíně: 3 koně, 25 volů, 20 krav, 17 jalového, 32 ovcí, 15 sviní, Nájemného: 14 volů, 12 krav, 2 jalovice a 13 ovcí. V těchto letech panovala velká drahota.

1749

20 domů

Robotní povinnost.

Počet sedláků 16, domkaři 4. Počet pracovních dní s potahem 2496 a 208 dní ruční roboty. Roku 1775 klesla tažní robota na 1794 dní, ruční práce po celý rok 390 dní a od svatého Jana Křtitele do svatého Václava 286 dní roboty žňové.

1763

157 obyvatel

Desátek z Poděšína.

Desátek na faru Nížkovskou odváděný.

1. Pibel 5 měr žita a 5 měr ovsa,
2. Novotný 4 a 4,
3. Gregar 4 a 4,
4. Pospíchal 4 a 4,
5. Šimek 4 a 4,
6. Nedělka 6 a 6,
7. Chvátal 8 a 8,
8. Doležal 4 a 4,
9. Frübauer 4 a 4,
10. Blažek 4 a 4,
11. Dušek 4 a 4,
12. Fitzbauer 4 a 4,
13. Christa 4 a 4,
14. Sobotka 4 a 4,
15. Zelený 4 a 4,
16. Musil 6 a 6,
17. Sláma 1 a 1.

Nížkovská kolátura měla té doby 907 duší a to: Nížkov 281, Sirákov 207, Poděšín 157, Buková 105, Rosička 83, Špinov 68, Červený mlýn 6.

1771

35 domů

232 obyvatel

R. 1771 po veliké neúrodě nastal hlad a nouze taková, že lidé chléb z mlýnského prachu a otrub pekli a jedli trávu a listí se stromů. Není divu, že za takových okolností vznikl v zemi mor, který velmi zhoubně mezi obyvatelstvem řádil. Neúroda tehdy také těžce dolehla na polenský kraj. Pole u Poděšína zařazena byla v katastru 3. třídy, která dávala po výsevu 1 strychu 3-4 mandele. Plodiny, které se tehdy nejvíce pěstovaly, byly: žito, oves, len, řepa a hrách. Brambory byly do roku 1770 neznámy. Nejvýnosnějším odvětvím hospodářství polního bylo svým časem lnářství, jinak dosti nákladné. Obchod se lnem byl široko daleko téměř výhradně v rukou polenských židů.

V r. 1770-71 provedla konskripční komise prvé sčítání lidu a všude zavedla očíslování domů. Komise byla složena z krajských komisařů a vojenských důstojníků. Počet obyvatel v Poděšíně r. 1771. Stavení 35. Mužů bylo ( 1-15 let ) - 55, ( 15 - 20 let ) - 12, ( 20 - 40 let ) svob. 10, ženat. 18, ( od 40 výše ) ženatých 24. Žen bylo 113, Všech lidí 232.

Povinností konskripční komise bylo, aby podala nejen soupis všeho obyvatelstva, na jehož základě by potom bylo možno spolehlivě prováděti rekrutýrku, ale měla si všímat též životních poměrů obyvatelstva, pokud by působily na jeho tělesnou zdatnost. Vyjímám tady z obšírné zprávy konskripční komise následující. ? " Mnoho nemocí bylo z nedostatku obilí, které již po 2 léta špatně se urodilo. Než aniv v požehnaných létech nevystačí poddání pro nemírné dávky se svým obilím ode žní do žní a musí proto k jídlu a k osetí závdavek bráti. Často prý se stává, že je sedlák přeloženna jiný grunt, ano i do jiných vesnic, a nesmí ani zděděný nebo odchovaný dobytek s sebou vzíti. Selské usedlosti podle libovůle vrchnosti prý se zveličují nebo zmenšují. Tu a tam dělají se z vesnic dvory, sedlákům odnímají se proto nejlepší pozemky i pastviny a poddaní jsou překládání do jiných vesnic. Kontribuce však počítá se jako by byli na dřívější usedlosti. Pozemky selské jsou všude zanedbané, neboť dobytka poddanského stále jest užíváno ku pracím vrchnostenským, tak že málo v chlévích pobývá a proto nedostává se potřebné mrvy. K robotám musí sedláci bitím doháněni býti. Jelikož si nemohou držeti k robotě potřebné čeládky, jsou ku práci polní přibrány docela malé, nedospělé děti, což jest na újmu jejich tělesnému vývoji. Všude stěžovali si poddaní, že nedostali z poslední války náhrad za přechovávání vojska, za dodávky přípřeže. Odváží-li se kdo těchto peněz od vrchnostenských úřadů žádati, bývá odmrštěn, při čemž mu bývá ještě vyhrožováno. Je-li poddaný vědom svého práva a odváží-li se svoji vrchnost u krajského úřadu žalovati, tu prý sice bývá k vyšetření stížnosti vyslána komise, ale užívá obyčejně pohostinství vrchnostenských úředníků, kteří o jejím příchodu jsou předem zpraveni, a poddaný zůstává v neprávu. Robota prý je všude neurčitá, nevymezená a závislá na libovůli úředníků, kteří povolávají sedláky ku pracím robotním jen za pěkné povětrnosti, takže jen za nepohody mohou se sedláci o své pozemky starati."

1775

35 domů

Robota v roce 1775

1776

Z předešlého vidíme, jak neutěšený byl tehdy život selského lidu, který sténal pod tíží roboty, která od vrchnosti byla rozmnožována nesvědomitě. Proto nelze se diviti, že roku 1776 bylo pozdvižení selské takřka všeobecné a proniklo i do klidných jinak vísek panství polenského. V Poděšíně byl však zachován klid. Svědčí o tom list Karla knížete z Dietrichštejna a hraběte z Pruskova, který odměňuje věrnost a poslušnost rychtáře Jana Rosického v Poděšíně " že včas toho v království českém vzniklého sedláků pozdvižení, nejenom sám pokojně se choval, ale taky, jakožto tehdejší rychtář, svěřenou mu obec ode všeho kvaltování a svévolnosti zdržel." Rychta jeho byla prohlášena v dotčeném obdarovacím listě za privilegovanou a dědičnou a povolen při ní výčep piva a kořalky. Tyto nápoje bylo mu však odbírati z vrchnostenských pivovarů a vinopalen a vlastním potahem bez přispění povozů robotních je odvážeti. Mimo to byla zmíněná rychta osvobozena od břemene roboty

1782

35 domů

178 obyvatel

Poděšín měl roku 1782, 35 čísel, rodin bylo 45, sedláků 18, všeho obyvatelstva bylo 178, z nich 98 žen.

1784

36 domů

169 obyvatel

Roku 1784 měl Poděšín 36 čísel, rodin 46, sedláků 17, všeho obyvatelstva 169, z nich 90 žen

1788

36 domů

Výpis z hlavní knihy katastru josefského ze dne 11.7.1788 pro obec Poděšín.

Ves Poděšín: Místní plac v kterémž jeden obecní rybník a 2 louže jsou, ostatní ale rozjeto jest.

1. chalupa Václava Jaroše
2. dům Pavla Pybely
3. chalupa vdovy Coufalový
4. dům Šimona Doležala
5. dům Víta Beneše
6. dům France Chalupníka
7. chalupa Víta Jaroše
8. dům Víta Jaroše
9. dům Matouše Šimka
10. dům Havla Musila
11. dům Matěje Chvátala
12. chalupa Marka Chvátala
13. chalupa Antonína Laštovičky
14. dům Řehoře Doležala
15. dům Martina Košáka
16. chalupa vdovy Fribaurový
17. dům Štepána Blažka
18. chalupa Jana Brože
19. dům Jana Rosickýho
20. dům Kašpara Sobotky
21. chalupa Bartoloměje Novotnýho
22. chalupa Bartoně Chvátala
23. chalupa Havla Veselýho
24. Obecní pastouška
25. chalupa vdovy Pospíchalový
26. chalupa Matouše Krigara
27. chalupa Šimona Krigara
28. chalupa Josefa Pibely
29. dům Víta Chalupníka
30. dům Ondřeje Dobrovolnýho
31. chalupa Jiříka Gabriela
32. dům Josefa Půži
33. chalupa Matouše Jaroše
34. dům Matouše Jaroše
35. dům Tomáše Matouše
36. chalupa Tomáše Pibely.

1805

43 domů

261 obyvatel

Roku 1805 má obec Poděšín 692 jiter,1337 sáhů polí, lad a spolu v jedné hodnotě jsoucích rybníků, 151 jiter 1492 sáhů luk a 209 jiter, 684 sáhů lesa. Obyvatel je 122 mužů a 108 žen katolíků, 16 mužů a 15 žen nekatolíků, celkem 261 obyvatel. Domů je 43, dobytka 2 koně, 66 volů, 83 krav a 90 ovcí.

1818

43 domů

267 obyvatel

Roku 1818 je v obci 43 domů, 124 mužů, 143 žen, celkem 267 obyvatel. Dobytka 1 kůň, 73 volů a 57 krav.

1822

44 domů

Robota v roce 1822

1824

269 obyvatel

Pokusily se k Nížkovu přifařené nadřízenému úřadu ( zemské vlády ) znovu o rozluku farnosti polenské a nížkovské. Zástupci obcí byli Jan Rosický rychtář a František Matoušek konšel v Poděšíně, Václav Brukner rychtář v Nížkově, Řehoř Jaroš rychtář ve Špinově, František Havlíček rychtář v Bukové, Josef Dobrovolný rychtář v Rosičce, a Matěj Augustin rychtář v Sirákově. Dle všech známek dal jim k tomu popud a návod exposita Karel Čermák, který stejně jako předchůdci toužil po samostatnosti a hmotné nezávislosti. Zároveň žádali o přidělení výpomocného kněze expositovi. Krajský úřad vyžádal si dne 29.4.1824 od vrchnostenského úřadu dobrozdání dobrozdání k této žádosti. Trvalo to 2 měsíce než je sestavil. Inspiroval je zřejmě polenský děkan pan Josef Martinec. Počet nížkovských kolátorníků odnáší 1404 duší a to: v Nížkově 433, Sirákově 319, Poděšíně 269, Bukové 196, Rosičce 112, Špinově 75. Od roku 1808, kdy byl počet 1242 se zvětšil o 162.

Nížkov v minulosti.

1839

52 domů

1869

53 domů

460 obyvatel

1880

54 domů

439 obyvatel

1890

397 obyvatel

1900

55 domů

387 obyvatel

1901

55 domů

392 obyvatel

1914

55 domů

Naši vojáci: celkem bojovalo 80 vojáků.

1. Jaroš Josef, Jaroš Adolf, Jaroš Bedřich, č.
2. Jágr Josef
3. Stehlík Josef
4. Doležal Antonín
5. Palas Josef
6. Flesar Alois, Flesar Josef
7. Bláha Josef
8. Flesar Rudolf, Flesar Bohumil
9. Rosecký Martin
10. Šimek Vojtěch
11. Stránský František
12. Šimek Jan
13. Doležal Václav, Doležal Josef
14. Činčera František otec, Činčera František syn
15. Homola Václav
16. Kašpárek Josef
17. Rosecký Josef
18. Homola Josef
19. Novotný Jan
20. Bečka Václav
21. Pařízek Adolf
22. Svoboda Gustav
23. Šimek Jan otec, Šimek Jan syn
24. Sochor Josef, Sochor František
25. Sláma Adolf, Sláma Martin
26. Sláma Václav, Sláma Jan, Sláma Josef
27. Dobrovolný Josef
28. Sedlák Jan otec, Sedlák Jan syn, Sedlák Rudolf syn
29. Dobrovolný Eduard
30. Chvátal František
31. Homola František
32. Pařík Jan otec, Pařík Jan syn, Pařík Josef syn, Pařík František syn
33. Stehlík Josef
34. Musil Vavřinec, Musil František, Musil Rudolf
35. Chvátal Antonín
36. Šimek Jan, Šimek František
37. Sedlák Václav
38. Koumar František, Koumar Antonín
39. Hanus Josef
40. Chvátal Alois, Chvátal Stanislav, Chvátal Josef, Chvátal Adolf
41. Šimek Jan
42. Enderle František
43. Šmiraus Josef, Šmiraus Vojtěch, Šmiraus František
44. Stránský Jan, Stránský Josef
45. Rychtecký František, Rychtecký Josef
46. Šurnický Vojtěch, Šurnický Emanuel, Šurnický Václav
47. Dobrovolný Josef
48. Rosecký Karel otec, Rosecký Karel syn, Košák Antonín

Kronika obce Poděšín strana 155 – 188

1921

378 obyvatel

1930

59 domů

372 obyvatel

Z nařízení vlády bylo provedeno v republice dne 2.prosince dle stavu v půlnoci. Trvalo v Poděšíně tři dny. Sčítacím komisařem v obci byl Richard Markvart. Napočítáno v Poděšíně 59 čísel a 372 obyvatel.

Soupis majitelů domů a výměry jejich pozemků, 27.5.1930.

Číslo 42 – bylo zbouráno, na tomto místě stojí prodejna Jednoty a má stejné číslo, číslo 43 – zbouráno, dům stál v zatáčce pod číslem 12, nyní Doležal Josef. Ostatní čísla nadále existují, akorát jsou tam jiní majitelé.

1939

382 obyvatel

1940

65 domů

372 obyvatel

1941

65 domů

372 obyvatel

1945

65 domů

372 obyvatel

1970

230 obyvatel

1973

230 obyvatel

1978

202 obyvatel

1980

208 obyvatel

1991

67 domů obydlených, 11 domů neobydlených, 3 domy rekreační

245 obyvatel

1996

251 obyvatel

1997

251 obyvatel

1998

251 obyvatel

1999

251 obyvatel

Sepsal a upravil Jaroslav Dočekal